Zář 162011
 

Tak a je to. Všem nám začaly od září nové povinnosti. Dceruška začala docházet do mateřské školy, já jí začal vozit autem a manželka začala zase vydělávat peníze. Pro nás všechny jsou to nové věci. Pojďme se podívat na detaily.

Děťátko i jeho matka byly zvyklé spát tak do 8 ráno. To se změnilo, maminka vstává v 5 ráno, v půl šesté odchází na MHD, aby v půl sedmé byla už připravená v práci. Já vstávám o ¼ hodiny dřív, budím dítě, oblékám a odjíždíme do školky autem. Pro nás všechny nové věci. Hlavně asi pro to dítě. Do té doby zvyklé na matku, pořád s ní a teď mezi dětmi s cizí paní. Takže prvních pár dní samozřejmě řev, pláč, úchyt rodiče zvaný klíště. Co znamená klíště: dítě v náručí, ruce okolo krku, nohy okolo pasu a nedá se jen tak utrhnout. U některých dětí tento stav trvá i měsíc, u některých i tři měsíce. Není to ale nijak drastické jak by se zdálo. Pláč totiž trvá jen malou chvilku ze začátku. Učitelky ví, jak děti zabavit, tak Zuzka přestala plakat ještě dřív, než jsem došel ke dveřím. Odpoledne je to rozhodně hezčí, přijdete do školky, dítě vás zmerčí, všechno mu odpadne od rukou a letí k vám a skočí vám do náručí.
Boží.

Jsou ale stavy, kdy se dětem ze školky nechce. To u nás zatím nehrozí. Zatím je to ve stavu, kdy školky přijde normálně, rozloučí se se mnou a jde se normálně zapojit mezi děti. Pár dní ze začátku, když mě viděla, tak se normálně rozplakala. Kouzelné.

I pro mě jsou tu nové věci. Už nemám nabitou plzeňskou kartu a začal jsem jezdit do práce autem. Proč? Protože proto. Školku nemáme tu před barákem, ale ve čtvrti, kde mám práci, na Slovanech a to z protekce. Jinak bychom neměli ani jednu. Každý den 14 km. Ráno vzbudit sebe, dítě, obléknout sebe, dítě (nejlépe bez hysterických záchvatů), udělat si sváču do práce, nezapomenout nic a přesvědčit dítě, že ve školce je vlastně prima. Další úkol je dojet včas do školky a tím pádem i do práce. Odpoledne zase do školky, domů, případně se cestou stavět v obchodě pro jídlo.

Na závěr jedna fotka z mobilu ze včerejška

Zuzka s peccy

  3 komentáre na “Školka, práce, práce, prostě povinnosti”

  1. jsou věci, které navždy budu jenom závidět a naopak..

  2. No vida, 14 km za den to je docela dobry. Kdyz jsme s tim zacali, tak tohle sezralo i 3 nadrze, prumerne asi trojka per mesic. Nyni jsem vypracoval algoritmus a mama si taky upravila po ruznu pracovni dobu, jedno odpoledne se vezeme vlakem, takze by to melo vyjit na mene, snad dva a pul – kvuli tomu nasi dedove a otci stavely, tywe, skolky v akci zet a post komunisti s toho udelali zbytecny baraky na prodej. Jinak souhlas s tim hopem na mamu nebo tatu, uz nosime skvele vodovkove textury a predchozi davani si pozor na do p*de** nebo t*v**e vzalo za sve 🙂 Tak nevim, jestli my, husakovo deti, jsem na tom byly podobne, ovsem staci jeden takovy synacek a uz to leti jak raketa, tesim se tedy brzy na "capee" …

  3. tak u nás naopak… emma byla už první den ze školky nadšená. na druhou stranu, láskyplná scéna při dopoledním vyzvedávání ze školky se nekonala – andrea se dozvěděla něco jako "počkej chvíli" a čekala asi 15 minut, než měla emma čas jít domů. mám pocit, že nutně musela dojíst svačinu.

 Zanechat komentář

Můžete používat tyto HTML tagy a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..