4 roky

Za chvíli oslavíme čtvrté narozeniny a zdá se to skoro jako včera, kdy jsem psal články o miminku. Dnes tedy povídání o čtyřletém rošťákovi.

Je to, pravda, už dlouho, co vyšel minulý článek. To jsem popisoval, kdy Zuzka začala chodit do školky. Nyní po 10 měsících docházení do školky mohu zodpovědně říci: „sláva bohu za školku“. Ono ze začátku se to zdá, kdy školka je tu od toho, aby mohli rodiče chodit do práce, ale přínos je úplně v něčem jiném. Do tří let dítě vyrůstá samo (se sourozencem) a nezná nic jiného než rodinné prostředí. Mateřská škola je pro dítě ze začátku šok, záleží hodně na učitelkách a ostatních dětech, jak rychle si zvykne. Hlavně ve školce se naučí spousty nových věcí. Třeba mluvení. Doma dítěti rozumíte, jste s ním pořád. Ale ve školce mu nerozumí a dítě se naučí správně artikulovat, aby mu bylo rozumnět. Obvzláště teď, kdy jsem doma každý den pozorovali nějaké to zlepšení, nová slova nebo slovní spojení. Bohužel ale i některá negativní slova: „ty jsi ale ňouma“, což ještě jde, na střední už to bude horší.

Před týdnem jsme byli celá rodina pár dní pod stanem. Bylo hezké počasí, tak jsme si to užili. Rozhodně lépe než před rokem. Zuzku to strašně bavilo a mě konečně taky. Bylo to taky i tím, že Zuzka už chápe, co po ní chceme.

Možná znáte ty děti, co se naučí chodit a strašně je to baví a chodí a utíkají pořád někam pryč. Zuzka jak se stále zlepšuje v mluvení, tak pořád něco povídá, pořád něco řeší, pusu nezavře jak je den dlouhý. To je potom úleva, když večer usne. A když už jsme u toho spaní, každé ráno se budí u nás v posteli. V noci přijde sama, buď jsme ještě vzhůru, tak jí po usnutí přeneseme nebo prostě vyleze do postele, lehne mezi nás a spí dál. I když jí přeneseme, tak znova přijde, třeba za hodinu nebo za dvě. Posledně jsem jí přenesl asi 3x, ale stále se vrací jako bumerang.

Kouzelné je taky focení. Sotva vezmu do ruky foťák, mobil, už křičí sýýýýr a zaujme nějakou pózu. Jak uslyší umělý zvuk uzávěrky, běží se podívat na obrázek se slovy: „Ukaž“.