Miminko: čtvrtý měsíc

Původně jsem chtěl o tomto psát někdy před týdnem, ale nějak nezbyl čas. Čím to?

Mimčo už je velké. A už umí spousty věcí. Hlavně dudlat cokoliv, co se ocitne blízko jeho pusinky. Už umí brát věci do ruky. Cinkací, šustivé a barevné hračky jsou nejoblíbenější. Co se ocitne v dlani takového miminka (a je samozřejmě dostatečně velké/malé, aby se dalo obejmout prstíčky, tak se dlaň automaticky sevře 🙂

Miminko se už se umí krásně smát. Zajímá se o vše co je barevné a hýbe se. Usměje se na každý obličej, který vidí, občas u toho i vykřikne. Má snahu povídat, ale to ještě neumí, spíš jde o takové brmlání a „eeeee“.

Spánek: tak ten je už menší. Několikadenní novorozenec spí skoro pořád. Čtyřměsíční mimčo už ne. Už se více zajímá o okolí. Zkouší bouchat do hraček, tedy resp. bouchá, protože pohyby ještě nejsou plně kontrolované.

Četl jsem nějakou knihu, jak se správně manipuluje s miminkem a zjistil jsem, že všechno dělám špatně. Nežeru všechno, co se tam píše, ale něčemu se věřit dá. Miminko v tomhle věku si ještě nesmí sedat. Nesmím ho nosit tak, že ho mám jakoby v sedu na lokti, nesmí se brát v podpaží. Zatím nemá dost silnou páteř a vlastní zátěž zatím neunese. Miminko má rádo nošení a chování v klubíčku. Tak je mu dobře.

A co je taky šíleně ubíjející je vyplňování formulářů a boj s úřady. Co všechno je třeba zařídit, udělat a na co všechno myslet, je šílené. Kontrola kyčlí, cvičení na rehabilitaci, návštevy a kontroly u doktorky a do toho žádosti o všechno možné. Právě teď jsem 2 hodiny vyplňoval žádost o rodičovský příspěvek. Zkuste si taky 🙂 Děsná legrace. Jak to cikáni dělaj, že se v tom všem vyznaj?

Můžete si i prohlédnout nějaké fotky