První rok: rok ďábla

Tak první rok máme za sebou. Zbývá ještě 17 let, pak už to prý docela jde.

Minule jsem zcela záměrně vynechal jedenáctý měsíc, na který stejně moc času nezbylo. Odjížděl jsem na Shucon v době, kdy Zuzce bylo 10 měsíců a sotva ulezla pár metrů. Po návratu mě nepřivítala manželka, ale dítě. Lezla už jako fík, ale jen po břiše, jako ještěrka. Vývoj se od té doby zrychlil, téměř každým dnem vidím nějaké to zlepšení.

Potomek se nechá vozit na pravidelné rehabilitace do fakultní nemocnice. Spíše než rehabilitace jsou to takové cvičení motorických schopností. Tam nám ukázali, jak se má dítě cvičit, aby lezlo po kolenou a umělo se posadit. A hle, za 2 dny dítě už leze bez problémů po kolenou a umí se posadit. Takže prolézá celý byt a dešuplíkuje všechny šuplíky v dosahu. Prakticky to znamená, že sedí u zásuvky a vyhazuje věci. Vypadá to asi takto.

Teď je jí přesně rok, ale už nějaké 3 týdny se umí postavit (samozřejmě s držením) a sednout. Ano, některé děti toto dělají o několik měsíců dříve, my alespoň těch několik měsíců navíc užili tím, že jsme mohli mít dálkové ovladače na stolku a zůstaly nepovšimnuty. Nyní toho ale ratolest využívá, takže všude, kde to jde, se postaví. Napouštím vanu na koupání, přileze do koupelny, postaví se na okraj a s radostným výskáním sleduje, jak se napouští vana.

Dítě je v tomto věku stašný „nohsled“. Všude, kde jsemm, mě pronásleduje. Sedím u počítače, je u mě. Sleduju TV nebo si dávám kafe v obýváku, je u mě. Jsem v kuchyni a mažu si chleby, sedí mi na nohou a otevírá skříňky s nádobím, nebo prohání poloprázdné PET lahve od kojenecké vody, což je mimochodem ta nejlepší a nejlevnější hračka na světě, hlavně když se prohání po dlaždicích a dělá to děsnej rámus 🙂

Nevím, jak ostatní děti dělají v tomto věku v noci, ale naše dítě vyvádí, když ztratí dudlík. Musí se vstát, dojít k postýlce, najít v postýlce dudlík pouze za svitu doutnavky z nočního světla, najít dítě, které mezitím několikrát změnilo polohu a hlavu nemá jako všichni na polštáři, ale někde úplně jinde a pokusit se uchlácholit dudlíkem. Ještě, že spím u zdi a dále od postýlky :-). Občas ale děťátko dostane hladík a dožaduje se teplého mléka. To už je připraveno od večera a stačí 20 vteřin mikrovlného záření je dokonce i teplé. Ráno pak mimčo vstává někdy mezi 7-8 hodinou.

Několikatýdenní miminko spí skoro pořád. Roční Zuzík už spí jen 3x denně: v noci (jakžtakž), dopoledne a odpoledne. Někdy i spánek vynechá, ale navečer je pan nepříjemná jak puštěný plyn. Stále mě ale fascinuje fakt, že neusíná dobrovolně. Když jsem ospalý, lehnu si, zavřu oči a odpočívám a doufám, že usnu. Malý Zuzík, když je ospalý, tak fňuká, kňourá, ale rozhodně nedělá to co já, když se mi chce spát a musí se uspávat. Na techniku uspávání jsem zatím nepřišel. Jednou se mi povedlo, že usnula, když jsem jí šimral na dlani. Pak se najednou přestal dudlík hýbat a šimrat jsem už nemusel. Včera tohle bohužel nepomohlo a uspat musela Alenka. Prostě jsou věci, které neumím.

Rozhodli jsme se, že dítěti už nebudeme kupovat kojeneckou vodu, ale převaříme vodu pitnou. Už je dost staré na to, aby muselo mít vodu jako kojenec, když už kojenec není. Roční dítě už může jíst spousty dobrot, které se předtím nedoporučovaly. Může jíst chleba nebo housky. To sice může, ale zatím nemá jak, nemá zuby. Fakt nemá. Některé děti se rodí už ozubené, některým zuby vyrazí až po roce. Tak Zuzka patří do druhé skupiny, možná až do té třetí, protože: počet zubů:0.

Nakonec je to ale bezva, Zuzanka se umí moc pěkně smát a dělat lumpárny, které jí učím. Moc se jí líbí malé děti. Dívá se na ně, výská radostí a stašně by se chtěla zapojit do her. Má několik oblíbených hraček a celou hračkárnu dokáže rozházet po pokoji do několika minut. Je to bezva.

Co bude přítě? Sám nevím…