Pro 302019
 

Určitě to znáte: nemějte nikdy nic za jisté, vesmír se vás totiž pokusí poučit o tom, že pánem reality nejste vy. Přesně to se mi letos (málem) stalo s JHConem. Od svých devatenácti tuto akci považuju za neměnnou konstantu svého života, bod ke kterému každý kalendářní rok pomalu ale neúprosně spěje, týden před Vánoci se to stane a pak už jde jen o to, přežít další rok, než se to stane znovu. A letos se to poprvé od roku 2003 nestalo, respektive se to stalo výrazně jinak – v exilu v Českých Budějovicích.

Nechci se už vracet k příčinám, na úvod reportáže jen konstatuji, že JHCon tak, jak jsme ho znali od ledna 2003 do prosince 2018 je minulostí. Brány jindřichohradeckého gymnázia jsou nám zavřeny. Teď to vypadá že navždy, ale navždy není nic. Jdeme dál. Exilové prostory v českobudějovické školicí agentuře Jintes CB sehnal díky své dlouholeté známosti s panem ředitelem Míra Talíř, patří mu za to – a samozřejmě i panu řediteli – neskonalý dík. Od původního místa konání jsme byli vzdáleni jen jeden okres a například pro pražské a těsně přípražské se nejednalo o delší cestu – na kilometry je to srovnatelně daleko, časově je to dokonce o něco rychlejší, dálnice totiž už letos vede až do města, v němž by chtěl žít každý.

Vyrazil jsem v pátek brzy ráno, Prahu jsem přejel za necelou hodinku a v deset jsem již byl u rodičů v Nové Bystřici, kde jsem vyzvedl tradiční dvacetimetrový prodlužovací kabel a zanechal dvě tašky s oblečením pro syna, který měl domluvený víkend u babičky už v době, kdy jsem si myslel věci uvedené v úvodu. V poledne jsem vyjel směrem na Č. Budějovice a po druhé hodině odpolední jsme již s Mírou přebírali prostory. Ty se ukázaly jako velkorysé – jedna třída jako party place, jedna spací místnost pro notorické chrápače a druhá pro ty ostatní. Kuchyňka, automat na kávu, WC pánské i dámské, velký stůl na chodbě na jídlo a přátelské pokecy mimo počítače. Chyběla jen sprcha, ale ta nám chyběla s výjimkou jednoho ročníku celé ty roky i na JHConu, takže co chtít víc?

Spací místnost Party place

Těsně po převzetí prostor dorazil diZZy a Flyyn, oba si hned vybalili svůj hardware – diZZy notebook a Speccy +2B se SIFem a divIDE, Flyyn jen tableto-notebook – jel z Teplic do Prahy autobusem, takže ho úplně chápu. Já se tradičně usadil za katedrou, vybalil notebook a Speccy 2010, u nějž jsem hned začal aktualizovat firmware na nejnovější verzi 1.2.7. Během odpoledne a brzkého večera dorazili ještě TDM, Aki, Noby, Poke, Solaris104, Tornado, Ffg, Shrek s Ondrou a PG. Vydali jsme se hromadně na večeři, po dvou marných pokusech jsme zakotvili v nedaleké pizzerii a během celkem dlouhého čekání na jídlo stihli přivítat ještě Wotnaua a LCD. Pizzerie naštěstí opravdu nebyla daleko, budova party place musela totiž být stále zamčená, já nesměl pustit klíče z ruky, takže jsem se několikrát svižně proběhl tam a zpět. Své pizzy jsem se dočkal až po dvou hodinách, alespoň mi v poklusu čekání lépe uběhlo.

diZZy a Flyyn - první účastníci JHCon se coná

Po návratu začal tradiční akční ruch, lidi si dílem povídali, dílem seděli u svých strojů. Později dorazil zpět i Míra Talíř, který si odskočil na koncert. Situaci výrazně zpestřil až alarm, který se úderem půlnoci sám zapnul, ač měl být dle dohody s vedením trvale vypnutý. Nejdříve jsme v budově přivítali pána z bezpečnostní agentury, následně i pana ředitele a nakonec situaci vyřešili přelepením všech pohybových čidel neprůhlednou páskou. Do rána byl pak už klid a já si mohl těsně před druhou hodinou ranní zalézt i s klíči do spacáku a pár hodin vydechnout.

V sobotu se k akci během dne postupně přidali Iterace, Otis, Busy, LMN128, Hood, Sillicon, Samista a na skok Ikon, Honza z píseckého radioklubu, Marty a Madcz, čímž celková účast spolehlivě přehoupla přes dvě desítky a na exilovku tak stala velmi úspěšnou. V rámci letité sobotní tradice jsme se vydali na pozdní oběd do indické restaurace. Ta místní je na rozdíl od jindřichohradecké na velké počty lidí dělaná, takže jsme se do ní vmáčkli takřka nepozorovaně, oběd byl na stole do půl hodiny a byl skutečně výborný. Cesta tam a zpět dohromady zabrala hodinku, kdyby při návratu už trochu nepršelo, bývalo by to bylo o něco lepší.

diZZy sedící, kódující JHCon kvízující, kulminující

Z původního programu her, soutěží a přednášek nakonec zůstaly jen Wotnauovy kvízy a přednáška LMN128 o MB-03+ Ultimate. Začalo se těsně po sedmnácté hodině, čas mezi pozdním obědem a přednáškami jsme já, Noby, diZZy a Flyyn trávili v Klubu malých pivovarů ochutnávkou jednoho či dvou zajímavějších kusů. Taktéž jsme se tam na jedno vypravili i po tomto pásmu kvízů a přednášek, vzhledem k nutnosti chovat se v budově slušně se to letos na mou žádost s konzumací alkoholu opravdu nepřehánělo. Vznikl taky díky tomu kus kvalitního kódu – diZZyho nástroj umožňující přes sériový kabel rovnou spustit na PC přeložený assembler, stačí mu v editoru zmáčknout jednu klávesu a za chvilku kód rovnou běží na Speccy. Nádhera. Do spacáku jsem zalezl opět někdy kolem jedné hodiny.

Mírovo muzeum poprvé Mírovo muzeum podruhé

Na nedělní dopoledne jsme dohodli prohlídku Mírova počítačového muzea. Proto se vstávalo před osmou hodinou a do deseti byla budova už připravena k předání, což se i stalo. Všichni se aktivně účastnili úklidu, všem tedy aktivně děkuji! Muzeum samo je přímo neuvěřitelné a zasloužilo by si kolektivní celodenní návštěvu při příležitosti KapliConu nebo ZX Šumavy – zkusím v tom ohledu něco zorganizovat, začít či skončit akci o den později a ten den strávit prohlídkou stovek a stovek zajímavých počítačů, kalkulaček, PDA a dalšího hardware. Po JHConu jsme byli všichni poměrně dost unaveni, já sám udržel pozornost asi tak hodinu a čtvrt a pak už se mi jinak velmi poutavý výklad začal trochu slévat – přeci jen spát za 48 hodin dohromady necelých sedm není pro mozek nic moc.

Udírna

Nakonec jsme se rozhodli akci zakončit tak, jak jsme byli roky zvyklí – v jindřichohradecké restauraci Udírna. Dojelo nás tam nakonec minimálně pět vozů, takže jsme naši tradiční suterénní kobku zaplnili a majitel rozhodně na tržbě poznal, že jsme se na skok zastavili. V tomto ohledu se činili zejména diZZy a Tornado, kteří si dali dohromady 1.4kg steak.

Pak už ale byl čas říct si navzájem pá pá a vyrazit k domovům. JHCon se poprvé konal jinak, než jsme na to byli zvyklí. Jak to bude vypadat za rok si dovolím nechat pár měsíců zahalené rouškou tajemství. Jestli se něco podaří sehnat přímo v Jindřichově Hradci, nebo budeme muset vzít zavděk dalším exilem někde jinde, to je prozatím ve hvězdách. Věřím ale, že se i za rok někde před Vánoci potkáme, protože tomu věřit chci. Dovolím si trochu modifikovat a použít motto rakouských arcivévodů z přelomu středověku a novověku: JHCon bude posledním conem světa!

PS: Fotogalerie mých mobilofotek je zde.

  2 komentáře na “Report z JHCon in Exile 2019”

  1. Report veľmi pekný, aj akcia zjavne nakoniec vyšla, som veľmi rád. Mrzí ma, že to nevyšlo, hlavne, keď som mal cestu tam-spať mesiac dopredu vybavenú a zaplatenú. Celý ten víkend som sa doma nudil.

  2. Som rád, že sa mi podarilo zastaviť v sobotu aspoň na chvíľu a zastihnúť všetkých v dobrej nálade u Wotnauových kvízov. Tých smalltalkov bolo za ten krátky čas poriedko, ale snáď to nabudúce už bude znova na celý víkend. Následná večera v ČB tiež potešila. Masné krámy boli beznádejne komplet obsadené tak sme nakoniec s Otisom vzali za kliku a skončili v Klike. Zvyšok víkendu s rodinkou v JH bol tiež super. Konečne som im mal možnosť ukázať čo všetko tam už poznám. Klobúk dolu pred Logoutovou vynaliezavosťou ako spraviť z JHConu fénixa, ktorý povstal z popola v exile.

Zanechat komentář na mborik128 Zrušit odpověď

Můžete používat tyto HTML tagy a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

(required)

(required)

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.