Twitter / sweet128 with friends
Málokdo z vás si asi uvědomil, že v letos v dubnu uplynulo již 10 let (psáno v dubnu 1992, pozn. Sweet)od okamžiku, kdy v Anglii spatřil světlo světa počítač ZX Spectrum, který se pak stal v roce 1987 vzorem pro vznik skalického DIDAKTIKU GAMA a jeho pozdějších verzí.
Pravý tvůrce poctivého Spektra je Clive Sinclair. Kdo je tento muž s typickou pleší, plnovousem a brýlemi, všemi nazývaný "strýček Clive", otec Spektra, za své zásluhy poctěný šlechtickým titulem? Jaký je jeho životní příběh?
Pokud bychom uspořádali výstavku výrobků, které vzešly z hlavy Cliva Sinclaira, stačil by na to jeden větší stůl. Avšak jejich vliv na rozšíření výpočetní techniky mezi nejširší veřejnost se dá přirovnat k největším objevům historie. Nebude tedy na škodu, když si o tomto muži řekneme něco více.
Clive Marles Sinclair se narodil 30. června 1940 nedaleko Richmondu v hrabství Surrey. Se svými sourozenci, bratrem a sestrou strávil dětství v rodině, kde otec i dědeček pracovali jako techničtí inženýři. Clive sice ve škole neměl s učením problémy, raději si ale užíval prázdnin, kdy se mohl celé dny věnovat činnostem, na něž neměl během školního roku čas a studoval obory, které neměl na rozvrhu. Vyhledával společnost dospělých, od nichž se mohl ledacos nového dozvědět, případně s nimi diskutovat. Dodnes o tom říká:"lidé vám řeknou daleko více, když s nimi nesouhlasíte."
V jeho deseti letech učitel matematiky na základní škole poznal, že už nemá Cliva co naučit a doporučil ho na střední školu. Clive těchto škol prošel několik a závěrečné zkoušky složil nejprve na Highgate School v roce 1955 a pak speciální zkoušky z fyziky a matematiky na St. Georges College.
Matematika Cliva zajímala nejvíce. Jako chlapec si navrhl kalkulátor programovatelný pomocí kartiček z dětské hry. Aby to měl jednodušší, převáděl veškeré výpočty na kombinace jedniček a nul. Domníval se "že objevil Ameriku" a byl později zklamán, když zjistil, že objevil něco, už dávno objevené – dvojkovou soustavu. Ve stejné době objevoval i taje elektroniky. Zajímala ho miniaturizace a vylepšování různých obvodů a výrobků. Jeho pokoj, plný drátků a součástek, byl často terčem posměchu celé rodiny, ale právě odtud si jeho přátelé odnášeli své zesilovače, radiopřijímače i komunikační systém pro jejich hry v lese. Clive pracoval tvrdě a poctivě, především v předmětech v nichž nalezl oblibu. Měl tu výjimečnou vlastnost, vybrat si z dostupných informací jen ty nejdůležitější pro svou činnost. Předměty, které ho nezajímaly, ve škole prostě přehlížel. Raději během vyučování psal příspěvky do časopisu Practical Wireless (obdoba Amatérského Rádia).
V 18 letech měl vstoupit na vysokou školu, ale rozhodl se, že je schopen se vše naučit sám. Tři týdny před maturitou zakládá C.M.Sinclairs Micro Kit Co. Chtěl vyrábět elektronické výrobky, chtěl investoval, ale chyběly peníze. Nakonec se mu podařilo stát se asistentem vydavatele Practical Wireless. A když se 3 členná redakční rada rozpadla, vedl jednu dobu časopis dokonce sám a přitom měl ještě čas na tvorbu nových obvodů, které samozřejmě na stránkách P.W. propagoval. Občas to sice nefungovalo, jak mělo, ale stížnosti čtenářů mu pomáhaly odhalovat chyby a omyly. V roce 1958 je mu nabídnuto místo v nakladatelství firmy Bernard, kde pak Clive navrhoval a mnohdy i sestavoval elektronické obvody a jeho dva spolupracovníci je překreslovali a připravovali do tisku. Šéf firmy byl s Clivem spokojen a jméno Sinclair se objevilo v mnoha publikacích, které firma vydala. Velký Clivův sen o vlastní společnosti se vyplnil v roce 1961, kdy zaregistroval firmu Sinclair Radionic Ltd. Sestavil projekt miniaturního tranzistorového přijímače a hledal sponzora – potřeboval finance. Opět se stává redaktorem časopisu Instumental Practice a brzy zde otiskuje svůj návod na stavbu tranzistorového zesilovače, pak následuje článek o použití tranzistorů do naslouchadel pro nedoslýchavé. Prostřednictvím časopisu Clive navázal kontakty s mnoha výrobci polovodičů, kteří zase měli zajištěnou propagaci svých výrobků. Navíc měl Clive Sinclair geniální vlastnost, která se projevovala perfektním využitím prostoru při sestavování nejrůznějších obvodů a v jejich další miniaturizaci.
Clive pracoval v redakci IP do dubna 1963, ale už koncem roku 1962 se objevují v různých časopisech reklamy na jeho firmy a zmínky o "nejmenším zesilovači na světě" s velkým výkonem, který se vešel asi na pětikorunu, jak bylo vidět z fotografie. Zájemců o výrobek bylo několik stovek, přitom se připravovaly další zesilovače, schémata atd. Clivovo mini-rádio Sinclair Slimline mělo takový ohlas, že je nestačil vyrábět. Obchodní úspěch Cliva Sinclaira tkví v tom, že dokázal přijít s něčím zcela novým, na trhu dosud neznámým.
Čas běžel dál a v roce 1979 se na trhu začaly objevovat "osobní počítače". Firma Commodore prodávala za 700 liber úspěšně svůj model PET, úspěšné byly i modely firem Tandy a Apple. Tyto výrobky však byly ještě příliš drahé a jen málo lidí mělo svůj počítač doma. Specializovaný tisk prorokoval do pěti let snížení ceny osobních počítačů na hranici 100 liber. Clive Sinclair se však rozhodl tento záměr realizovat během několika měsíců! A tak v lednu 1980 se na výstavě ve Vembley objevil prvý model superminiaturního počítače ZX-80, což byl tehdy nejmenší osobní počítač na světě! Stál 99.95 liber a prodával se i ve stavebnici za 79 liber!
Aby se tak nízké ceny dalo dosáhnout, sáhl Clive Sinclair k úsporným opatřením. Nejvíce se ušetřilo, když speciální monitor nahradil obyčejný televizor a paměťovou jednotku obyčejný kazetový magnetofon. ZX-80 obsahoval procesor Z-80A japonského výrobce NEC, poměrně velkou 4K ROM paměť, obsahující interpret Basicu, text a grafiku v rastru 32x24, 1K RAM a interface pro připojení magnetofonu. ZX-80 byl určen pro "člověka z ulice", který se chtěl dozvědět něco více o programování. Nejtěžší však asi bylo, přesvědčit tyto lidi o tom, že se vůbec jedná o počítač a zlomit tak jejich vžitou představu o počítači: velkém přístroji, umístěném v klimatizované místnosti, kde se chodí v plášti a otáčejí se velké cívky s programy. Copak se dá taková nicotnost, jako ZX-80 přirovnat k něčemu takovému? A proč by si měli lidé vůbec ZX-80 pořizovat?
Odpověď byla jednoznačná. ZX-80 znamenal okamžitý úspěch a během prvých minut prodeje bylo objednáno 10 kusů. Kancelář na Kings Parade byla ihned zavalena žádostmi o zaslání počítače na dobírku a problém s korespondencí a expedicí se zdál být větší, než s vlastní výrobou. Ve stejné době se Clive Sinclair pokoušel uvést ZX-80 i na americký trh a prostřednictvím Nigela Searla z Bostonu ho pak prodával po celých Spojených státech. V září 1980 bylo prodáno už přes 20 000 kusů ZX-80 a Clivova firma rostla den ze dne.
Obchodní úspěch byl tedy nečekaný a obrovský, ale je třeba si uvědomit, že to bylo i proto, že model ZX-80 neměl v té době žádnou konkurenci. Byl dokonce silně kritizován za své nedostatky – Basic byl jen celočíselný (nepracoval s pohyblivou desetinnou čárkou), pracoval max. pouze s 5-ti místnými čísly a rovněž záznam dat na magnetofon měl své nedostatky. Mnoho výhrad se sneslo na nekvalitní membránovou klávesnici. I tak se však splnil Sinclairův velký sen – vytvořil první "lidový počítač", kterého se prodalo celkem asi 50 tisíc kusů! V září 1980 se pak dala koupit přídavná paměť RAM 16K, která se dala připojit na sběrnici vzadu. Rovněž s ní byly určité potíže, byl to však opět krok vpřed.
Další Sinclairův model ZX-81 byl dán do prodeje v březnu 1981. Obsahoval nový speciální čip, který na objednávku vyrobila pro Sinclaira firma Ferranti, tehdejší špička mezi výrobci zákaznických obvodů. Tak tedy vznikla známá ULA, obvod který nahradil 18 integrovaných obvodů původního ZX-80 a cena počítače klesla na 69.95 liber, v případě stavebnice dokonce na 49.95 liber! Nový počítač obsahoval 8K ROM celkem kvalitní Basic s desetinnou čárkou, vědecké funkce a opět 1K RAM. Byl umístěn v elegantní černé plastikové skříňce a měl opět tradiční membránovou klávesnici. Clive Sinlair dokonce za snížené ceny dodal ZX-81 včetně přídavné paměti 16K a minitiskárny do 2300 anglických škol. Počítači se dostalo příznivého hodnocení v časopise Personal Computer World, který nazval Sinclaira "strýčkem Clivem". Minitiskárna ZX Printer, která tiskla na speciální metalizovaný papír šířky asi 10 cm, 32 znaků na řádek, se dala bez problémů připojit na sběrnici ZX-81.
Tisíce licenčních kusů ZX-81 se prodávalo v USA pod značkou Timex TMS-1000, v Japonsku a nejen tam. Majitelů tohoto malého zázraku přibývalo i v naší republice a dodnes jej mnozí opatrují jako velkou vzácnost. Koncem ledna 1982 bylo na celém světě v provozu asi 300 tisíc ZX-81 a prodávalo se 15 tisíc měsíčně, v licenci pokračovala výroba pro americký trh u Timexu. V únoru 1982 bylo vyrobeno již půl miliónu kusů a obrat Sinclairovy společnosti byl 30 milionů liber. Spolu s prodejem počítače rostlo i množství malých firem, které vyráběly pro ZX-81 software, periférní zařízení a různé aplikace, množily se kluby uživatelů ZX-80 a ZX-81, vycházejí knihy o programování obou počítačů. Majitelé ZX-81 si mohly vybírat v množství programů, několika druzích a kapacitách přídavných pamětí, přibývá knih, výukových programů, zvukových generátorů a přídavných klávesnic.
Lidé se učili programovat a objevili kouzlo využití počítače v každodenním životě. Brzy zatoužili po opět výkonějším počítači a čekali, že jim ho dodá Clive Sinclair. Trh se pomalu nasycoval, technici v Sinclair Research však již pracovali na dalším modelu, původně označovaném jako ZX-82. Spatřil světlo světa v dubnu 1982 pod názvem ZX Spectrum. Hardware Spectra navrhl Richard Altwasser a software, který vycházel ze ZX-81, se zrodil v hlavě Steva Vickerse. Nabízeny byly dvě verze – jedna se 16K RAM za 125 liber a druhá se 48K RAM za 175 liber. Měsíčně se vyrábělo asi 20 tisíc Spekter a model 48K se prodával 8 krát lépe, než 16K. Předpoklad výroby na rok byl 300 – 400 tisíc kusů. Pro zajímavost – model 48K stál na německém trhu, coby novinka 725 marek.
ZX Spectrum byl každopádně daleko lepší a univerzálnější počítač, než ZX-81. Hlavní předností byla nízká cena, 8-mi barevná jemná grafika, nová ULA, zvukový generátor a vcelku kvalitní přenos dat na kazetový magnetofon. Jeho hlavní konkurent – počítač BBC Micro měl sice velmi kvalitní klávesnici, ale taky daleko vyšší cenu. Spektru se dostalo i kritiky v odborných časopisech – nekvalitní "gumová" klávesnice, pomalost, slabší grafika i Basic atd. Kritici však mohli psát, co chtěli – Spectrum se stalo určitě nejúspěšnějším domácím počítačem všech dob! Počítač pronikl do domácností i do škol a samozřejmě i k nám do republiky. Vznik Spectra vyprovokoval mnoho programátorů k tvorbě mnohdy velmi dobrých her i systémových programů a brzy se objevily i firmy, zabývající se výlučně produkcí a distribucí software. Často je vedli mladí lidé, kteří se naučili programovat z knih a příruček.
V únoru 1983 se Spectrum objevuje v nabídce různých obchodních domů po celé Anglii. Prodalo se přes 200 tisíc kusů poštou a týdně 15 tisíc přímo. Spectrum proniká k mnoha zájemcům v mnoha desítkách zemí světa. Stále častěji jsou obléhána oddělení s počítači v obchodních domech dětmi, které si zde zkoušejí prvé soutěživé a konverzační hry, aby pak našly Spectrum pod vánočním stromkem. Spectrum se stává počítačem pro děti i rodiče.
Při příležitosti svých 43. narozenin byl Clive Sinclair předsedkyní vlády M. Thatcherovou povýšen do šlechtického stavu a mohl si tak připsat ke svému jménu titul "sir". Jako důvod bylo uvedeno, že sir Sinclair se zasloužil se svou firmou o to, že britská elektronika se stala vlakovou lodí technického rozvoje.
V červenci 1983 si lze objednat nové periférie ke Spektru. Je to Interface 1 a 2 a později i často kritizované Microdrive, které měli nahradit nedokonalé magnetofony a drahé diskové jednotky. Na trhu se udržely asi dva roky a pak byly staženy. Dodnes je však mnoho uživatelů shání pomocí různých inzerátů a některé anglické firmy dodnes doprodávají jejich zásoby (Interface 1 + 2 ks Microdrive za 70 liber, samotný Microdrive za 25 liber). Spectrum bylo licenčně vyráběno i firmou Timex pro americký trh. Byl dokonce vyvinut model TMS-2068, jakési Super Spectrum s 24K ROM, vylepšeným Basicem i grafikou, bohužel i zvýšenou nekompatibilitou. Příliš se neprosadilo.
Tým Cliva Sinclaira však pracoval dále a připravoval zcela nový a výkonný model počítače – Sinclair QL, který měl být vysoce výkonným nástupcem Spectra. "Kvéelko" bylo vybaveno 16 bitovým procesorem Motorola MC 68008, 48K ROM, standardně 128K RAM, rozšiřitelné až na 640 K a jako paměťová média mělo zabudované dva Microdrive s kapacitou po 85 K. Mělo zabudováno i dva interfejsy RS 232 a bylo počítáno i s možností propojit několik QL do počítačové sítě! Tento zcela jistě výborný počítač však doplatil na nevhodně načasovanou reklamní kampaň, započatou v lednu 1984, kdy QL ještě nebyl zcela dokončen a měl spoustu "nevychytaných" chyb. Počítač, který měl původně být Clivovým triumfem, se tak stal začátkem konce. Předem vychvalovaný operační systém byl nakonec nahrazen jiným s mnoha chybami, cena 399 liber nebyla nejmenší, počítač navíc nekompatibilní se Spektrem a software zatím málo. Tisíce zájemců, kteří podlehli reklamě a zaplatili předem asi 5 miliónů liber však muselo dlouho čekat na dodání prvých počítačů. Za předčasnou nabídku a reklamu byl sir Clive silně kritizován a jméno jeho firmy značně utrpělo. QL byl sice postupně dopracován a vylepšen, jeho osud byl však zpečetěn. Nicméně nutno uvést skutečnost, že ještě dnes lze ve Vídni koupit pravidelně vycházející anglický časopis pro majitele Sinclair QL, což mnohé říká o jeho kvalitách…
Z nevhodně zvolené reklamní kampaně se Sinclair poučil a další model – Spectrum Plus byl v roce 1984 na veřejnost ohlášen až 24 hodin předtím, než jej bylo možno koupit. Jeho cena byla 179 liber a skříňka počítače včetně vylepšené klávesnice byla ve značné míře převzata z modelu QL. Jinak bylo zapojení počítače v podstatě shodné s klasickým Spektrem, přidáno bylo tlačítko Reset. "Plusko" se prodávalo vcelku dobře, věci však neměly mít dlouhého trvání. Zájem postupně klesal, trh se nasycoval…
Další neúspěšný a nepotřebný projekt sira Cliva – elektrické vozítko C5 jen odčerpal finance, kterých se začalo nedostávat a firma se v průběhu roku 1985 začíná zadlužovat. Na světlo se dostávají zmínky o možném prodeji firmy milionáři Robertu Maxwellovi, z obchodu však nakonec sešlo. Dluhy sir Clive částečně splácí velkým výprodejem modelu QL za nízké ceny. Do této situace přichází na anglický trh v lednu 1986 poslední model – Spectrum 128K. Měl 32K ROM, 128K RAM organizované po 16K stránkách, výstup RGB i 3 kanálový zvuk a skříňku i klávesnici vycházející z modelu Spectrum Plus. Stodvacetosmička byla však již koncem roku 1985 vyráběna ve Španělsku firmou Investronica. Peníze pro projekt Spectrum 128 totiž přišly ze Španělska.
Bohužel, byla to již "labutí píseň" kdysi slavné a bohaté firmy. 7. dubna 1986 se svět dozvěděl, že firmu Sinclair kupuje úspěšný podnikatel Alan Sugar se svou firmou Amstrad za 5 miliónů liber. Amstrad odkoupil rovněž veškeré zásoby vyrobených Spekter za 11 miliónů a právo vyrábět dále další modely pod značkou Sinclair. Firma Amstrad pak opravdu ještě vyrobila model Spectrum Plus 2 s pamětí 128K a zabudovaným magnetofonem ve zcela nové skříňce s kvalitní klávesnicí. V roce 1987 následoval ještě model Spectrum Plus 3, který byl místo magnetofonu vybaven diskovou jednotkou, bohužel nestandardního rozměru 3 palce, který byl typický pro firmu Amstrad.
Podle nepotvrzených anglických údajů vyrobil Sinclair Research asi 4 milióny standardních Spekter. Připočteme-li "pluska", "stodvacetosmičky", "plus dvojky", "plus trojky", bude toto číslo nutno dost zvýšit…
Clive Sinclair nesložil ruce do klína ani potom. Založil novou firmu Cambridge Computers Ltd a už v polovině roku 1987 nabízel přenosný počítač Z-88 o rozměrech 29 x 21 x 2 cm. Bylo by zajímavé vědět, jaké jsou osudy sira Cliva Sinclaira dnes… Pokrok letí mílovými kroky kupředu a co nás vzrušovalo v roce 1982/3 je dnes už zaprášenou minulostí, nad níž dnes majitel Amigy nebo ST ohrne nos. Všichni majitelé Didaktiků by ale měli vědět, že v srdci jejich počítače – operačním systému v ROM paměti se původně od adresy 5433 nacházel text: © 1982 Sinclair Research Ltd a že pravým "otcem" jejich více či méně podařené kopie Spectra byl legendární sir Clive Sinclair, po právu všemi zvaný "strýček Clive". A to snad to nepřeženu, řeknu-li, že jako otec ZX-80, ZX-81 a hlavně ZX Spectra všech verzí, zůstane navždy v našich srdcích. Po deseti letech jeho Spectrum stále žije a doufejme, že nám všem, kteří ho máme, ještě pár desítek let vydrží… V článku byly kromě vlastních archívních materiálů volně využity materiály z knihy "The Sinclair Story", otištěné v Sinclair User 12/85 - 6/86 a z některých dalších čísel SU a YS.
- Petr -
(téměř doslovný opis článku z Fifa č.? z roku 1992 – SWEET-FACTORY)
Autor: Sweet – Komentářů: 5
